Všechny recenze piv
< recenzce předchozího měsíce recenzce dalšího měsíce >Olivův pivovar - IPA
India pale ale („IPA“)
Redaktor PanVrchni , 31.1.2017čepované (Olivův pivovar Dolní Břežany)
Také v Olivově pivovaru v Dolních Břežanech se pustili do populárního stylu IPA.
Dolnobřežanská IPA je téměř čirým pivem měděné barvy s výrazně a svěže citrusovou vůní (řekl bych zřetelný vliv chmelu Citra) a dosti hustou, bílou, poměrně pomalu opadávající pěnou.
V chuti mě uvítal nástup suše nasládlého sladu s doprovodem - řekněme - nasládle sušenkovým a jemně chmelově aromatickým. Střídání těchto (příjemných) vjemů trvá několik vteřin, než se k poslednímu slovu přeci jen dostane očekávané (ovšem nepříliš důrazné) kořenitě hořké zakončení.
Chutě se (v Olivově pivovaru tradičně) spolu s přiměřeným řízem dobře pojí v nadprůměrnou pitelnost.
V Dolních Břežanech tedy uvařili neagresivní, čistou IPA spíše britského typu, mírně připomínající Flying Cloud IPA (která mi ale připadá chuťově bohatší).
Na závěr krátká poznámka: ve speciálech z Dolních Břežan se vyskytuje jakási stylová přímočarost - piva jsou to vesměs chuťově velmi čistá a dobře pitelná, ale jako by jim chyběl nějaký ten rozměr "navíc".
Nevím, zda jde o záměr nebo vlastnost danou místní technologií, ale v podstatě to působí, jakoby ve svrchně kvašených pivech pivovar nedokázal překročit laťku oddělující chuťovou čistotu od opravdu osobité zajímavosti. Což v žádném případě není myšleno jako hana, ale jako námět k zamyšlení, kterak věci posunout ještě dále.
Šnajdr - Černá svině 13°
tmavé speciální pivo
Štamgast LadysB , 29.1.2017pivovar Kostelec nad Černými Lesy čepované samospádem z dřevěného soudku, dalš hospůdka U ŠUMAVY - Praha
Pivo jsem si poprvé dal v pivovaře v Kostelci, pak jsem ho ochutnal tamtéž při jedné z akcí, čepované samospádem z dřevěného soudku. Dnes na něj rád zajdu do nádherné hospůdky U ŠUMAVY. Pivo má krásnou plnou pěnu, skvělá chuť sladko kávově pivní, hutné pivečko. Pro mě je to jedno z nejlepších snad i nejlepší pivo.
Žitný pale ale z olomouckého pivovaru Chomout, zvaný Režná Bára nebo RyePA, jsem ochutnal v restauraci Zlý časy v Praze. Voněla pěkně po citrusech (zejména grapefruitu) i troše tropického ovoce.
Nad mírně kalným pivem slámové barvy seděla čepice husté, bílé, trvanlivé pěny.
A nyní k chuti – pivo se uvedlo sušším libě ovocitým nástupem s náručí jemných chutí exotického ovoce (mango, banány, snad i liči...), jenž je velmi čistý a harmonický. Následně se chuť zhoupne v pěknou, čistou i aromaticky bohatou hořkost (převládá chuť grapefruitu), která se příjemně protáhne do dlouhé hořkosti.
Říz byl střední, harmonie výborná a pitelnost též.
Režná Bára z Chomoutu je tedy v mých očích skvělý ejl – ovšem musím přiznat, že sám od sebe bych žito v chuti prakticky nezaznamenal.
Nakouřené či uzené pivo aneb rauchbier z pivovaru Hendrych je pivem zajímavým nižším prokvašením, kdy má pivo při více než 15% EPM „jen“ 5% alkoholu (přitom ale není sladké – viz níže).
Vizuálně jde o pivo temně hnědočerné, neprůsvitné barvy, s velmi hustou, trvanlivou, béžovou pěnou, nad níž se nese vůně jemněji uzená, připomínající uzené maso.
Chuťový úvod obstarává krátce sušší vteřinka, následovaná dosti plnou a velmi harmonickou chutí, v níž se ladně snoubí chuť hořké čokolády a uzeného masa.
Ve středu chuti čokoláda mírně zesládne a následně se připojí nezanedbatelná chmelová aromatická hořkost, což dohromady opět upomene na chuť uzeného.
Na to navazuje táhlé, mírně pražené i chmelově hořké zakončení.
Všechny chutě jsou velmi harmonicky propojeny, nic nevyčnívá a pitelnost je tedy výborná.
Hendrych se pochlapil a představil dle mého soudu povedený rauch, kde plnost neškodí eleganci a pitelnosti. Jedinou drobnou vadou na kráse byla poněkud vyšší cena, ale kvalita jí odpovídá.
Jihoměstský bock 16°
bock
Redaktor PanVrchni , 24.1.2017pivovarská restaurace Dvorce, Praha - Podolí
V pivovarské restauraci v Praze na Dvorcích jsem ochutnal Bock, vařený v Jihoměstském pivovaru v Praze. Nešlo o světlý bock, barva byla spíše jantarová, s tučnou "zátkou" okrové pěny, husté tak, že by snadno udržela i lehčí předmět (zápalku jsem neměl po ruce).
Voněl těžce, takřka sirupově sladovou, po opadnutí pěny až nezrale vínovou vůní - úvod tedy nesliboval nic mimořádného.
Nu dobrá, co řekne chuť? V úvodu nával relativně plného, přesto však jakoby medovinově vitálního či ovocitě šťavnatého sladu, který vůbec, ale opravdu vůbec, nepůsobí únavně. Dokonce mi svým projevem připomněl X-Beer z pivovaru U Medvídků. Ve sladu lze v pozadí vnímat ovocitě, jemně nasládle kořenité, záhy lehounce angreštové či snad dokonce rybízové tóny. Chmel je přítomen jen v drobounce aromatickém projevu, v hořkosti prakticky nevnímatelný.
Alkoholovost nepatrná, hřejivost nulová.
Pivo je chuťově velice ladné a žádná chuť nevyčnívá a neruší. Velmi dobře pitelné, skoro se mi chce napsat "naštěstí ne výborně pitelné", protože Richter bock opravdu "maká".
Pivo jako Jihoměstský bock páně Richtera se nesnadno hodnotí několika slovy.
Vím, že uvařit takového siláka není žádná legrace. Stylově by se Richter bock 16°, model 2016/2017 patrně dal zařadit jako "slabší Eisbock". I k jídlu velmi dobře pasoval. Ale - především mi zkrátka chutnal a dobře se pil. A - nejsme-li na soutěži, ale v restauraci - není to nakonec tím nejdůležitějším hlediskem?
Druhým pivem, které jsem od Sousedského pivovaru vedle Souležáku dostal, byla podobně jemně dvojsmyslná Holá řiť "IPIčka", tedy pivo měděné barvy se středně hustou, pomalu postupně opadávající pěnou, nad níž se nese pěkně ovocitá (mango, grep) vůně.
Chuťově se IPIčka projevila decentně suše ovocitým nástupem s trochou opečeného chleba, následovaným spíše jemněji, ale přesto ne chudě, chmelovým dozněním - aromatickým a mírně hořkým, lehce protáhlým.
Tělo je středně plné, vše harmonické a velmi dobře pitelné.
IPIčka Holá řiť je tedy jemnější, čitelná, nekomplikovaná a pitelná IPA bližší britskému typu.
Jen se ještě vrátím k názvu Holá řiť - asi stárnu, ale podobné "vtipné" názvy mě (podobně jako vilná děva na etiketě Rohozce Skalák) od pití daného piva spíš odrazují. Snad se v pivním světě jednou nedočkáme podobného "epic failu", jako byla legendární restaurace U hovna v pořadu Ano, šéfe...
Pšeničné pivo Velen je na můj vkus dosti kyselé, těžko se mi pije, chuťově mdlé. Byl jsem rád, že jsem lahvovou verzi vůbec dopil.
Kdysi, když pivovar s tímto pivem začínal, tak mi točené chutnalo. Pak jsem po je několika letech (asi v roce 2015) ochutnal přímo v pivovaru a už se mi pilo ztěžka. Chtěl jsem je znovu vyzkoušet, tak jsem letos zakoupil lahváč a bohužel musím konstatovat, že pitelnost je velice nízká a s tímto pivem už končím. Že by prodej pivovaru pivovarské skupině Lobkowicz měl tyto neblahé důsledky?
Sousedský pivovar je ke dnešnímu dni létajícím pivovarem, který vaří v různých pivovarských provozech. Byl jsem obdarován jeho Souležákem Holá řiť, tedy klasickým světlým ležákem.
Voněl kvasnicovou a vábně chmelovou vůní, pěna nad matným pivem broskvové barvy byla po přelití do půllitru středně hustá s "krustičkou", bílá, stabilní.
Po napití se Souležák uvedl příjemně štiplavě chmelovým nástupem, pod nímž se rozlije harmonické a sušší, dokonce až decentně ejlově broskvově "ovoněné" tělo (za svůj projev nejspíš vděčí společnému působení kvasnic a chmelů). Následuje opět jemně chmelově kopřivové, trochu táhleji nahořklé zakončení.
Vším se line výrazná a oživující chuť kvasnic.
Harmonie je velmi dobrá, pitelnost výborná.
I přes nikterak vábný název mě tedy Souležák Holá řiť nezklamal - jde o nekomplikovaný, ale sympaticky chmelený a moc dobře pitelný ležák.
Mírně nadprůměrný ležák, srovnal bych ho s krušovickou dvanáctkou. Pivo se docela dobře pije, řekl bych taková stolní dvnáctka, která neurazí. Dostatečná plnost se schovanou chmelovou hořkostí je vcelku sladěná, pivo jest to spíše sladší.
Na druhou stranu ani ničím nepřekvapí, takže pro chuť bych si je nekoupil. Avšak pro uhašení žízně a denní či večerní popíjení s doutníčkem - proč ne.
Klasik je typickým pivem s nižším obsahem alkoholu. Je charakteristické svým vyšším řízem, jemnou hořkostí a méně výraznou chmelovostí.
Kvasňák z pardubického pivovaru Pernštejn jsem si dopřál v restauraci U Šumavy v Praze. Převážně kvasnicová vůně odpovídá názvu stejně jako zákal piva zatlumeně slámové barvy.
Špinavě bílá, středně hustá pěna pomalu postupně opadávala.
Chuť Kvasňáku se vyznačuje jemně sladovým a nasládle chlebovým nástupem, jež se harmonicky rozvine do středně plného těla. Chuť chmele je přítomna především v aromatickém projevu, hořkost není nijak výrazná.
Celý průběh chuti prostupují a osvěžují kvasnice. Pivo je ladné a velmi dobře pitelné.
Zde není nad čím váhat – Pernštejn Kvasňák je zkrátka dalším průmyslovým ležákem dokazujícím, jak moc dokáže pivo pozvednout „nefiltrovanost“, tedy přítomnost pivovarských kvasnic.
Tři sestry
světlé speciální pivo
Redaktor PanVrchni , 15.1.2017restaurace Na staré sokolovně, Praha - Podolí
Světlý ležák (nazývaný též sváteční ležák či Rock beer) Tři sestry je vařen pro oblíbenou stejnojmennou českou kapelu a čepován v hostincích, které provozuje. Díky tomu, že je vařen jako třináctka a díky „chytré“ české legislativě oficiálně spadá do kategorie Světlé speciální pivo. Dotazem u obsluhy jsem zjistil, že jej vaří pivovary Lobkowicz (pivovar bych jen hádal, snad Klášter?).
Vizuálně jde o pivo imponující: kalné, broskvové barvy s hustou, pevnou, bílou a trvanlivou pěnou.
Ve vůni převažuji kvasnice, chuť mě pak uvítala lahodnou kombinací sladu s velmi zřetelnou kvasnicovou linku. Během vteřiny se elegantně napojuje chmelová hořkost – zpočátku lehce aromatická, později slabě (až trošku grepově) svíravá.
Chuti nejsou extravagantní, ale ladně spolupracují. Plnost střední (na třinácku možná i nižší), pitelnost velmi dobrá. Při dalším pití do prvotního velmi dobrého dojmu lehounce promluvila i slabá „lepenková“ (pasterační) chuť, která pro mě zpočátku nebyla zřetelná a která pitelnost přeci jen mírně snižuje.
Pivo Tři sestry bych tedy shrnul stručně: nekomplikovaný, přímočarý a pitelný ležák s vydatnou dávkou kvasnic.
Lobeč Witbier 12°
pšeničné pivo
Redaktor PanVrchni , 12.1.2017čepované (restaurace U Šumavy, Praha)
Witbier aneb bílé pivo není v Českých zemích zas tak často vídaným stylem, proto jsem kvitoval Lobeč Witbier, nabízený v restauraci U Šumavy v Praze.
Voněl svěže ovocitou až lehounce svěže ovocitě kyselou vůní, pěna byla hustá, bílá a trvanlivá a barva mírně kalného piva stylově velmi světlá, připomínající světlý odstín sena.
Úvod chuti je nenásilný až nenápadný, ve znamení trochy banánu, hřebíčku a stopy třislovin. Do toho velejemné chmelově aromatický tóny a chuťově obohacující linka kvasnic.
Hořkost je téměř nulová (což je dle stylu v pořádku). Tělo je práznější, přesto pivo nepůsobí nijak zvlášť vodově. Vše se lehce a samozřejmě spojuje do harmonického a mimořádně pitelného celku.
Nuže – Witbier z Lobče je sice poněkud prázdnějším, ale jistě ne nudným witbierem, který dokonale splňuje to, co se od tohoto stylu očekává – nenáročnost a výtečnou pitelnost.
Souhlas s PanemVrchním - jedno z nejlepších piv v této kategorii.
Potřebuji-li pít nealko pivo, tak rozhodně upřednostním LitovelČernýCitron před jinými pity včetně Birellu, to je bez diskuse. Jemná citronová příchuť tu nepůsobí vůbec rušivě, naopak skvěle vyplňuje prázdnotu a chuťovou mdlost, která je typická pro všechna nealkoholická piva, po jejichž dopití je člověk rád, že už má doplňování tekutin za sebou.
Litoveská piva mám rád, a tak jsem očekával, že si i na tomto pivu pochutnám a navíc se ještě pokochám "lavinovým efektem". Bohužel! O co zajímavější je lavinový efekt, o to příšernější chuť piva. Měl jsem co dělat, abych je dopil, a to jsem s ním zapíjel pizzu. Nedobrá krémová chuť, kterou je těžké vůbec popsat. Snad to bylo částečně způsobeno nevalným výčepem italské restaurace, ale to jest má první a nejspíše i poslední zkušenost s tímto produktem.
Sice jako nealko není špatné ale za 11,90 Kč. To je na nealko moc. To už raději Argus nealko!!
Piji ho skoro denně a jsem celkem spokojen. Samozřejmě jsou lepší piva. Uhasit žízeň umí.
V Přerově se evidentně podařilo Maxxima vyladit, a verze z konce roku 2016 je silný, chutný a tělnatý speciál. Tóny na počátku přecházejí až do medové sladkosti, hořkost je až úplně na konci. Trochu bych toto pivo chuťově přirovnal k Budvaru Bud Strong. Takže ve výsledku spokojenost a pochvala.
Aktuálně vodové a dosti prázdné pivo s docela nepříjemnou ulpívající hořkostí. Kdysi velmi dobrý kousek od Lobkowiczů, který stihl stejný osud jako zbytek portfolia. Škoda.
Prachatice - IPA 15°
India pale ale („IPA“)
Redaktor PanVrchni , 9.1.2017čepované (restaurace U Šumavy, Praha 1)
India Pale ale z Prachatického pivovaru mi načepovali v restauraci U Šumavy v Praze.
Vizuálně jde o zakalené pivo narudle měděné barvy se špinavě bílou, hustou a stabilní pěnou.
Vonělo nasládle ovocitou (tropické ovoce) i svíravě citrusovou vůní s troškou kvasnic.
Chuťově se prachatická IPA uvedla suše ovocitým nástupem s tónem hrušek, záhy vystřídaným nasládle sušenkovou chutí (zde si dovolím trochu osobního upřesnění: nebyla zde suchá „sušenkovost“, ale právě nasládlá, malinko připomínající sušenky Lotus), což působí neotřele a příjemně.
Pak následuje chmelově aromatická a mírně hořká vlna. Ale očekávané důrazně hořké zakončení chuti se nekoná – závěr chuti je opět ve znamení sušenek a decentně nahořklého chmelového aroma.
Podstatné je, že průběh chuti je dobře čitelný, chutě dobře spolupracují a pitelnost tak zůstává na velmi dobré úrovni.
Vcelku jsem tedy byl s prachatickým pivem opět spokojen – místní IPA je ladná, neagresivní, pitelná, spíše ostrovního typu, s charakterem.
IPA od Bernarda jde podobnou cestou jako jejich "Bohemian" ALE. Když se řekne IPA, tak to pro mne znamená hodně hořké pivo s ovocnými tóny, kterážto kombinace je velice lahodná a vhodná i k degustačnímu popíjení.
Zde v však v hořkosti cítím jistou pachuť, která možná svědčí o tom, že nebyly použity chmely vhodné pro tento druh piva nebo se na nich šetřilo. Nedokážu říci, co tento "ocas" způsobuje, ale působí značně rušivě.
S ovocnou chutí to je též bída, jistý nádech lze nalézt, ale zcela jistě to není to, co by se od IPA piva očekávalo.
Bohužel musím konstatovat, že ani tento ALE se Bernardovi moc nepovedl a neřekl bych ani, že je lepší než náchodská IPA, u které necítím alespon uvedený "ocas"
Za 15 Kč ve slevě OK, ale za plnou cenu 30 Kč to jistě nestojí.
Přidávání cukru též pivu na kvalitě nepřidá...
Moucha Branická čtrnáctka 14°
světlé speciální pivo
Redaktor PanVrchni , 6.1.2017Café Periferie, Praha 4 - Braník
Branickou čtrnáctku Moucha, vařenou v historických budovách Branického pivovaru (ale nikoliv na původním zařízení), jsem ochutnal stylově v branické kavárně Periferie.
Voněla jemně aromaticky chmelovou i sladovou vůní, barva dosti kalného piva byla medová až jantarová. Krémově hustá pěna světle okrové barvy byla mimořádně stabilní.
Chuť Branické čtrnáctky od Mouchy charakterizuje vyladěný a harmonický slad s až decentně medovými tóny, harmonicky obkružovaný aromatickou až mírně kořenitou chmelovou hořkostí nižší až střední intenzity.
Hořkost se v dalších doušcích mírně a nenápadně protáhne.
Chutě jsou dokonale sladěné do vynikající pitelnosti; jediné, co vadilo, byl slabý říz, piv jsem vypil více a zřejmě to bylo způsobeno končícím sudem.
Moucha Branická čtrnáctka je stručně řečeno ladný, neokázalý světlý speciál pitelný tak, že u něho stadno zapomenete na jeho stupňovitost.
Znovu jsem okoštoval světlou jedenáctku Samson a to pro jistotu v několika exemplářích, abych pořádně prozkoušel i pitelnost.
Byl cítit pasterační a trochu chlebovou vůní, pěna, která mi barvou, konzistencí i rychlostí sesednutí připomněla tající sníh, postupně opadla na cca 3 mm a pak už držela.
Pivo bylo čiré, světlejší barvy, přimomínající slámu.
A nyní k chuti - zde se po napití projevil příjemný, nasládlý a oblý slad, po vteřince dvou příjemné až nepatrně štiplavé chmelové aroma (patrně Žatecký poloraný červeňák), pak nasládle chlebová vlna, z níž ještě na úplném konci vystrčí růžky velmi mírná a téměř přehlédnutelná trpkost chmelového extraktu.
Jemná nasládlost je přesto nejvíce převažujícím vjemem.
Chutě jsou sladěné, plnost tak tak průměrná, pitelnost velmi dobrá.
Vím, že Samson nemá jednoznačně kladnou pověst, ale jeho jedenáctku i po tomto testu stále považuji za pitelné, lehčí jihočeské pivo, takto ho beru a takto mi i chutná.
Výborný hořký ležák, velmi dobře pitelný. Vynikající chuť, pevnou a držící pěnu ocenili i nepivaři, takže pivo došlo dřív, než bylo plánováno.
Trautenberk polotmavá třináctka 13°
polotmavé speciální pivo
Štamgast Badbera , 2.1.2017Pivovar Trautenberk, Malá Úpa
Výborný ležák, krásna barva i chuť. V pivovaru Trautenberk i výtečně čepovaný
Zemské pivo - Colorado pale ale 13°
American pale ale („APA“)
Redaktor PanVrchni , 2.1.2017čepované (Café Kaldi, Vyšehradská 37, Praha)
Zemský Colorado pale ale (jelikož Zemský pivovar dosud nemá svůj provoz, je toto pivo dle důvěryhodných zdrojů vařeno v pivovaru Antoš ve Slaném) jsem popil v café Kaldi v Praze.
Voněl hezky svíravě citrusovou vůní se slabou linkou kvasnic, barva byla zatlumeně zlatá (ve sklenicích z konce sudu už přirozeně i poněkud zakalenější), pěna hustá, bílá a trvanlivá.
V úvodu chuti mě Colorado pale ale uvítal sušše ovocitou vteřinou, po níž rychle a příjemně zavládla ostřejší chmelová hořkost, zprvu spíše grepově a kopřivově aromatická, později svíravě táhlá. Chmelově hořký závěr je opravdu dlouhý a jen tak se neokouká, s dalšími doušky je spíše důraznější.
Do chuti též jemně a nenápadně promlouvají kvasnice.
Plnost byla střední, nasycenost nižší a pitelnost velmi dobrá – tedy poté, co jsem se vpil a přivykl vyšší hořkosti.
Colorado pale ale vařený pro Zemský pivovar je tedy čistá, pitelná a pořádně hořká APA. A přestože není z nejlevnějších, víte zde, že za svoje peníze dostanete přinejmenším adekvátní kvalitu.