Nebojím se silnějších piv, a proto když jsem uviděl v Pivkupectví Zlé časy třiadvacítku od Albrechta, koupil jsem dvě láhve, abych ji vyzkoušel.
Co bude konzument Prvomájové 23 potřebovat do začátku, je trpělivost. Pivo neskutečně pění, doléval jsem vždy po kouskách a těch deset patnáct minut prostě trvá, než je korbel plný. Pěna je velmi hustá, bílá, s mírně béžovým nádechem. Barva je polotmavá, silně zakalená, vůně poměrně výrazná, ve které lze rozeznat typicky ejlový citrusový nádech.
V chuti je možno cítit spíše mírnější hořkost, která je přebitá nasládlostí, jež s každým dalším douškem více ulpívá na jazyku, až mě to přemohlo a pivo mi přestalo chutnat. Na IPu je prostě hořkost slabá a nasládlost postupně až otravná.
Coby pivní laik mohu předpokládat, že výsledná podoba piva byla chtěná, subjektivně mi však chuť nesedla, a proto hodnotím spíše slabě, jakkoli mám piva od Albrechta rád, ostatně řadím ho do mé oblíbené desítky pivovarů.